Záhada sklepení
Sklepení je místo plné tajemných zákoutí a jiných nekalostí. Tyhle dveře nejsou výjimkou.
Jsou už po mnoho let zavřené a zapečetěné kouzlem. Ovšem, žádné kouzlo nevydrží věky a tohle je jasným důkazem. Povím Vám nyní příběh, který mi vyprávěl můj děd a který se stal před mnoha desítkami let.
Před mnoha a mnoha lety kouzelnický svět zužovaly zrůdy, kterým se s trochou fantazie mohlo říkat upíři. Mnoho lidí padlo a svět byl zdevastovaný. Plno lidí, především ti, kteří již přišli o všechno, páchali hromadné sebevraždy. I tenkrát byly Bradavice považovány za bezpečné místo. Plno lidí se sem chtělo schovat, ale bezúspěšně. Někteří byli natolik zoufalí, že to zkoušeli i jinými cestami. Ti, kteří měli příbuzné v Bradavicích, to měli lehčí, protože měli pomoc a podporu. Do hradu se dostali podzemními chodbami. Vykouzlili si tam pár místností a tam bydleli. Jejich příbuzní jim tam nosili jídlo a potřebné věci. Udělali si pro sebe tajný vchod, který je nyní viděn, jako právě ty záhadné dveře. Jedna z místností byla udělána jako malá svatyně, kde kouzelníci prováděli různé rituály a modlili se, ať už to zlo skončí. Magie neměla kudy odcházet a držela se v místnostech okolo. Magie byla za chvíli nejen cítit, ale i vidět. Lidé v tom žili několik měsíců a není divu, že to na nich nechalo následky. Bylo jasné, že to ale takhle nevydrží věčně a jeden muž, již s potemněnou myslí od magie vyšel ven. Šel se nevinně projít do lesa, kde ho odchytl jenom z těch ďáblů, převlečený za prostého utíkajícího muže a dal mu podivný předmět.
Byla to nějaká amfora. Nic netušící muž se vrátil a amforu dali do jejich svatyně. Jejich „život“ šel pár dalších dní dál, ale jednoho dne to bylo jiné. Žena, která měla právě na starosti amforu, v ní chtěla vyměnit vodu. Nic netušíc, do ní projel stín, malý temný mrak, který se v jejím těle usadil jako parazit. Toho dne bylo ještě vše v pořádku, ale následující den ráno se už nikdo neprobudil. Všichni byli mrtví a kolem bylo plno krve. Byl to hrozivý masakr a to zvíře se v něm vyžívalo. Nakonec ženu obětovalo přímo do amfory a opustilo její tělo. Jeden z těch příbuzných se chtěl večer zastavit a podívat se, jak se uprchlíkům daří. Nesl jim zrovna večeři a přes rameno měl přehozený plášť z vlkodlaka. Stín té stvůry chtěl chlapcem proletět, ale rozplynul se jako dým, když se dotkl pláště.
Jeho druh, který byl s ním to viděl a běžel to říct tehdejšímu řediteli Bradavic. Ten, když se dozvěděl, co se stalo, vyhodil studenty, kteří pomáhali k tomuto podvodu a na ministerstvu navrhl zajímavou úvahu, co kdyby ty stvůry zastavilo něco z vlkodlaka? Byla to nevinná, nicméně pravdivá úvaha, která pomohla tyto stvůry porazit.
V Bradavicích byla tato událost smetena do temných zákoutí a zničena. Nesmělo se nic z této události dostat na povrch. Naštěstí o tom vědělo jen pár profesorů, kteří si to s sebou vzali do hrobu a lidé, kteří byli vyhozeni kvůli podvodu. Nicméně ti byli pojištěni proti případnému nutkání, svěřit se někomu.
Celé místnosti se prý zaklely a odčarovaly do neznáma, nicméně někdo pořád věří, že jsou na svém místě a v přesně v takovém stavu, jako byly opuštěny. Čili i s mrtvými těly, amforou duchů uprostřed a jedovatě magickým ovzduším. To nikdo neví a ten, kdo není blázen, to nikdy nebude chtít zjišťovat. Nebudu ani domýšlet, kdyby se místnost plná prokletí po staletích otevřela…