Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Vánoce z pohledu kapra

23. 12. 2006

KAPR

Obrazek„Už zase ty proklaté svátky! Fuj, voda bude studená, doufám, že se mi neudělají omrzliny na mých drahých ploutvičkách. Ale i kdyby, to je jedno, stejně se mi scvrknou z toho malého prostoru a taky zimy. V rybníku si aspoň zalezu na dno nebo do bláta - jé, mé drahé bláto, musím se rozloučit- a je mi teplo, ale jinak? Budou mě honit po celém rybníku se sítěmi a pak mě zavřou do té odporné tmavé krabice, kde se budou motat desítky podobných jako já. Fuj, to bude zima, né! Než najdu někoho známého, fíha, to doba. A bůhví jestli je pak ještě uvidím. V takové tmavé krabici ryba nikdy neví. Jé, když si na to vzpomenu! Budu celý obouchaný, omlácený, bůhví jestli mi nevypíchnou oko! Za chvíli bude ta voda smradlavá, zelená, celá mastná a po..kálená. Moje žábra, ubohá žábra, doufám, že pak aspoň někomu zaskočí v krku. Fuj, když si představím tu zimu, beztak na hladině budou plavat zmrzlé kousky vody, ke kterým si akorát přilepím jazyk, však to dobře znám. Pak se z oblohy začne snášet jakési bílé smetí a fakt se můžu jít omráčit sám. Pak se nad nás začnou sklánět jakési opičí kvichty, které budou ukazovat jednou z těch malých hůlek, které drží na jejich dlouhé hůlce. Pak se pár těchto hůlek ponoří a vytáhne mě. Položí mě na jakousi věc, která mě údajně zváží, hodí do obyčejného sáčku, kde se budu lepit a pomalu umírat. Zalapu po dechu, vlastně na hodně dlouhou dobu budu mimo vodu, to bude těsné, jestli mě budou vláčet přes ten nechutný kravál a smrad. Bude mi bít srdce, budu osychat a jenom bezmocně otvírat hubu. Hrozná smrt. Mám opravdu strach…


Pak přijdu někam, kde to neznám a ani netuším co to je, asi dům těch divných velkých stvoření. Ti menší z nich budou radostně vřískat a neustále mě očumovat ve jejich soukromé kádince. Pak přijde ten největší tvor - s fousy, jako má sumec u nás v rybníku / už ho nikdy neuvidím / a položí mě na jakousi dřevěnou věc. Pak jenom uvidím paličku, která mi zastíní výhled a ucítím krátkou bolest, což je to poslední, co na tomto světě uvidím. Pak mé zbytky vyhodí nebo dají na nějakou horkou věc do jakési mastné vody. Pak se obalím divným strupem se kterým mě ti ohavové jedí. Některým zaskočí kost a kvůli těmto důvodům přes svátky bývají otevřené nějaké „pohotovosti“, přiznávám se, že nevím, co to je. Ale to už je mi jedno. Jsem rád, že má kost mě pomstila!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář