Přátelství
Přátelství je jednou z nejdůležitějších složek lidského bytí. Pro mě teda určitě, já jsem společenský člověka bez mých kamarádů a party by ze mě byla totální troska. Neměla bych si s kým povídat, neměla bych se komu svěřit, neměla bych pro koho dělat srandu nebo bych neměla nikomu dělat radost. Pro rodinu to přeci není ono. Přátelé jsou pro mě nejdůležitější lidé, než kdokoliv jiný, téměř ve stejné rovině než kluk a rodina. Bez nich bych byla úplně nic a neměla bych ani smysl žít. Co bych dělala? Kam bych sama chodila bez nich? Já bych byla absolutní zatrpklá domácí puťka. Asi bych seděla jen o počítače a psala depresivní texty.
Přátelé jsou největší opora, kromě rodičů, kteří Vám dokáži pomoci, poradit, podrží vás v nejtěžších chvílích a je to prostě ten pocit, že vás má někdo rád a nerozjedete se s ním jen kvůli nějaké blbosti, jako se svým/svou přítelem/přítelkyní. Oni vám mohou téměř vše odpustit, pochopit a jsou téměř vždy u vás. Ale také se přátelství má pěstovat a ne jenom využívat. Je to stejně jako láska, ale trošku odlišná. Je to takové to hřejivé teplo, které vás naplňuje a uklidňuje vás vědomí, že se můžete někomu svěřit, někomu kdo vám rozumí, umí vás přinutit na jiné myšlenky a také vás rozveselit. Je to váš rádce i záchrana a to samé očekává i od vás. Nedokážu ani jinak popsat ten krásný cit. Můj sen je mít kolem sebe spoustu přátel, se kterými vždy mohu mluvit o všem a kteří mě mají rádi takovou, jaká jsem. Nemohla bych bez nich být. Je to pouto, které vás naplňuje pocitem bezpečí a pohody z toho, že máte kolem sebe lidi, kteří rozumí vám a vy jim. Už se ale opakuju. Vím,že je to jen ubohý pocit, navíc ode mě, která kamarády miluju nade vše. Ale snad jsem aspoň něco důležité řekla, aspoň z části.