Prolog - Návštěva smrti
PROLOG – Návštěva smrti
Dolů po divokém proudu,
který se řine z Kílfných žil,
jedem na dřeveném voru.
Pro domov, klan, náš cíl.
Pod nebeskou klenbou a orlím zrakem,
přes lesy a kotliny s divými zvířaty,
jedeme na voru s krvavým znakem,
pro železo, zlato a démanty.
Dojeli jsme a plni emocí se vrhli do boje.
Ne však démanty a drahé kovy. Krev!
Tatam byla naše hrdost, štěstí a postoje,
na co mi pak bylo bít se jako lev?
Teď už mé oči tupě zírají vzhůru,
zůstanu zapomenut, zde, na tomto místě,
Celá má zem propadne trůnu
a vše upadne do temnoty, jistě.
Vzduchem se nesly jen skřeky mrchožravých ptáků. I ten zvuk se nesl pomalu, nikam nespěchal, nebylo kam, nebylo proč. Tyto zvuky jen ztěžka dopadaly k uším, jako by vzduch byl tak těžký, že ani šíp by jej nepročísl. Stejně nikoho nezajímaly. Neměly koho zajímat, nebyl tam téměř nikdo, kdo by si je měl poslechnout. Temné mraky skrývaly slunce, jako by nechtěly, aby vidělo tu hrůzu dole. Jako by se bály, že by už navždy odmítalo svítit, možná by to i úlekem zapomnělo. Někde v dáli se pohybovaly dvě osoby, těžko říci, kdo to byl a zda to není jen vidina vzniklá okolním prostředím a tou nekonečnou dálkou. Kam jen oko dohlédlo, kam jen zrak toho nejlepšího mága mohl dosáhnout, tam všude byla úplně stejná scenérie. Statisíce mrtvých těl a dvojnásobný počet mrchožroutů, kteří měli své hody. V historii celé Alagäesie nebyl nikdy předtím ani potom zaznamenán takový to masakr. Tohle byla největší válka v dějinách všech ras, které v ní bojovali. Tisíce trpaslíků, elfů, lidí, kam se všichni poděli? Vsákli se prostřednictvím své krve několik metrů hluboko pod zem. Stejně tak pokrývali několik mil holé pustiny. Všude krev, celá jezera krve a těch těl…
„Barzuln knurlal(*)!“ rozlehlo se po celé pustině.
„Je po všem, absolutní konec. Mám chuť lehnou si mezi ta těla a dosáhnout konečně odpočinku,“ odpověděl druhý hlas.
„Eta, ještě před námi zbývá jeden úkol Angelo, poslední a pak…“ odpověděl sklíčeně trpaslík.
„Ano, ano poslední, ten nejtěžší. Jen při pouhém pomyšlení na to, že veškerý odboj byl rozmeten v prach a že náš osud je temnota a strach, se mi dělá nevolno. Až tohle budu muset popisovat…“ sklíčeně vzdechla. Trpaslík se nebránil slzám, nechal je volně téci a dopadat na už tak dost prosáklou zemi.
„Nemůžu všechny mé bratry pohřbít, to mi činí největší muka, dokonce ani můj klan, Durgrimst Ingeitum. Moje rodina… S tímhle břemenem já nemohu žít, ne,“ sklopil hlavu a jeho slzy jen prohlubovaly tuto beznaděj.
„Oriku, ještě před sebou máme poslední úkol. Úkol, kde můžeš vylíčit všechny udatné skutky trpaslíků a popsat jejich nelítostný boj. Můžeš jim aspoň takto prokázat poslední poctu,“ odpověděla bylinkářka.
„Oeí,“ kývl trpaslík a tiše se vydal za Angelou.
Směřovali daleko, do míst, kde kdysi klíčil odboj proti krutovládě Galbatorixe, kde Vardenové spřádali plány proti Galbatorixovi, kde kdysi Eragon zavraždil Durzu, do míst, která již navždy zůstanou pustá. Farthen Dur bude navždy opuštěn neboť i ten nejstatečnější trpaslík by se na něj nedokázal znovu podívat. Všechna pýcha a veškerá síla trpaslíků je navždy pryč a oni teď jen tiše truchlí v podzemních chodbách.
Teď je všechno pryč – odboj byl zničen zabitím posledního z Vardenů, trpasličí hrdost je navždy zakopaná v kameni a elfská civilizace je vážně pošramocená, nenávratně. Celá země je poražena a může jen se skloněnou hlavu očekávat přicházející temnotu, chaos a krutou nadvládu.
Poslední naděje uhasla se zprávou, že Eragon Stínovrah je nezvěstný, že zmizel i se Safirou. Poslední drak byl takto sprovozen ze světa a na celé zemi tak zbývají už jen draci dva, Trn a Šruikan a jejich tělo i mysl jsou celé prorostlé zlem. Stejně tak jako zanedlouho bude Alagäesie. Aspoň dle Galbatorixe, protože ani on neví, co se skrývá daleko za mořem. V místech, odkud vzešla lidská civilizace.
Osthato Chetowä ( Truchlící mudrc)
A/N: V této povídce se budou objevovat útržky řečí trpaslíků a elfů, které jsou v jiném jazyce. Všechny je najdete v knihách o Dračích jezdcích a také na konci každé kapitoly, stejně jako tady.
A komentáře potěší…
Barzuln knurlal – mnohonásobně něco proklít
Eta – ne
Oeí - ano
Komentáře
Přehled komentářů
Hrubej přiběh ale chtělo by to vychytat nějaky mouchy co má. Třeba slovni obrat "trpasličí hrdost je navždy zakopaná v kameni" mi přijde celkem divnej a věta "Poslední drak byl takto sprovozen ze světa a na celé zemi tak zbývají už jen draci dva" je taky celkem zmatená, jinak nemám co bych tomu vytkl.
malinkatá vada na kráse
(Ziff, 30. 5. 2007 13:39)