Herakleitos a jeho citát
DVAKRÁT NEVSTOUPÍŠ DO JEDNÉ ŘEKY
Jako jedna za mála věcí mě napadlo, že pan Herakleitos mohl spadnout do velmi velmi, opravdu velmi, špinavé řeky, když měl nějakou velmi důležitou schůzku. Vylezl z ní celý špinavý a rozhodl se, že půjde dál i přesto, že je špinavý jako čuně. Zarazil se však při pohledu na špinavou řeku a zamyslel se. Bál se, že by tam mohl spadnout znova a být tedy ještě špinavější než předtím. Věděl, že ale existuje Bůh a řekl si tedy: „Dvakrát do jedné řeky nespadneš.“ Přešel řeku bez další újmy na zdraví a jeho výrok tolik zlidovatěl, že se časem změnil na – nevstoupíš, aby se tomu dodala jakási humorná jiskra. Však znáte lidi a jejich přísloví nebo příběhy, které se velice často mění…
Tohle byl ale opravdu primitivní nápad, který jsem ale chtěla také publikovat. Měl navodit takovou příjemnou atmosféru mému druhému tipu. Představíme si příklad. Máte nějaký ten protějšek – v mém případě kluka, přítele, milence a bůhví jak se to ještě říká. Ten vás podvede a vy mu dáte kopačky (já osobně bych ho těmi kopačkami i pěkně zřídila), protože vás podvedl. Jenže po čase vám začne být smutno a chcete se k němu vrátit. On vás chce také a hodně usilovně. Avšak nyní již řešíte otázku: „Neudělá mi to znova, když už toho byl schopen jednou?“ Herakleitos si myslel, že ano. Myslel, že minulost by se už opakovat neměla, že když už jsme to jednou zažili a bylo to špatné, tak to nyní bude ještě horší. Možná to bude lepší, ano jistě, ale to nikdo neví a v tomto případě není risk zas až tak velký zisk. Může, ale také se to nemusí vyplatit. V některých případech pak jde o hodně, aspoň z mého pohledu. Pan myslitel tedy myslel, že když už se to jednou stalo, nemá cenu se tím zabývat znovu. Znovu prožít nějaké nepříjemné zážitky (příjemné taky, ale kvůli nim by asi ten citát nevznikl a nebo vznikl, ale jen v případě, že kdybychom ty samé krásné okamžiky prožívali znovu, tak ztratí to své kouzlo, pro které je máme rádi; a to je přece mega škoda), něco nepěkného udělat nebo jen být svědkem něčeho špatného, znovu a znovu. To je trošku síla. Když už se to jednou stalo, máme být rádi, že se to stalo, ale zároveň otevřít náruč zážitkům novým, protože žít můžeme jen přítomností a budoucností, nikoliv minulostí (nežij minulostí, dívej se vpřed nebo budeš zapomenut: také pěkný citát).
Proč opakovat staré činy, když je známe a proč neobjevovat nové, když jich tolik ještě zbývá? Navíc, když už jsme jednou něco prožili a víme, že zanedlouho to prožijeme podruhé, tak se na to těšíme a pak jsme zklamaní, že jsme si představovali něco jiného, to samé, jako to bylo poprvé… A to je zbytečné. Dívej se vpřed…