Narozeninová párty strýčka Voldyho
Opět nastal jeden z těch mála dnů. I zlo se baví / když nepočítáme mučení, zabíjení a další morbidnosti /. Párkrát do roka se konají večírky pro zlo nebo také večírky zla. Tentokrát šlo,ale o jednu z největších párty. Byla totiž narozeninová a aby toho nebylo málo. Šlo o narozeninovou párty největšího kápa zla- lorda Voldemorta. Jelikož je to můj strýc, článek se jmenuje- Narozeninová párty strýčka Voldyho.
/Jen, aby bylo jasno- nejsem tu skrčená pod lavicí, nýbrž jako oficiálně pozvaný host, který bude celou situaci „kamerovat“, na přání strýčka./
Začalo to slezením smrtijedů, jejich drahých poloviček a polovičáků a skončilo dovezením ostře zeleného dortu se znamením zla nahoře. Když už byla všechna jména na seznamu hostů, který v ruce držel sám Horacio Křiklan ( teď by mě zajímalo, koho to nadchlo a koho ne), odškrtnuta, zábava začala v plném proudu. Na podiu, kde ječeli vlasatí zpěváci a zpíval sám bratr Luciuse Malfoye, sršely proudu zelného světla. Nápadně připomínaly kletby Avada Kedavra.
Strýček Voldemort seděl na trůnu a zvesela popíjel nějaký divoký koktjel. Před ním se vlnily čtyři mudlovský ženy, majíc na zádech i na rukou stopy po biči. Očividně byly dlouho mučeny a v důsledku toho na ně nemusela být použita ani kletba imperius.
Smrtijedi tančili diskotance, jako puberťáci a nestyděli se udělat sebemenší vzrůšo. Po nějaké době Voldy zvedl ruku se Smrtí na rtech ( což byl nápoj, kterého vypil za celý den nejvíce).
V následujících dvou sekundách okamžitě utichl všechen rámus a všechny obličeje se otočily směrem k oslavenci. Ten vzápětí vyhlásil soutěž o Nejstatnějšího mudlu. Spočívala v tom, že a smrtijedi museli vtrhnout do domů a vybírat nejsilnější a nejstatnější mudly. Partneři smrtijedů, kteří odešli na „hon“ , tančili dál.
Po dvou hodinách s konečně rozrazily dveře s prvními účastníky a jejich úlovky. Když se do půl hodiny sešli všichni. Lord Voldemort- už se značně kymácející, avšak ani přesto neztrácející na své hrdosti a eleganci, se snesl dolů a začal vybírat. Nakonec vyhráli dva smrtijedi, bohužel mi unikla jména, kteří nedočkavě čekali na výhru. Čekali jak psi na pohlazení svého pána. Pohlazení se jim dostalo.
Pak už se pozornost ubrala k dvou statným mladíkům. „Na koho uzavíráte sázky?“ otázal se Voldy všech přítomných.
Horácio pak přijímal sázky a psal si na lísteček počet a jména. Bohužel mi ho pak nedal k nahlédnutí..Bůhví o co jsme přišli, že ano. Lord Voldemort pak ze sebe setřepal striptérku, přičemž ji surově uhodil až druhou chytla o zeď a postavil se se svou hůlkou s fénixovým perem uvnitř se tkvícím. Napřáhl se, zamířil na prvního a z hlasitým: „crucio maxima,“ pozoroval svíjející ho se mladíka. Dlouho vydržel mít rty semknuté, ale zanedlouho už řval na celý sál. Lordu Vodemortu se na tváři usadil slastný úsměv. Natočil hlavu jen, aby mohl poslouchat ječící hlas. To byly tony jeho srdce. I smrtijedi se zájmem poslouchali stejně jako písničkáři slastně poslouchají písničky.
Vydržel dlouho. 4 minuty. Voldemort souhlasně pokýval hlavou, nadechl se a :“Crucio maxima!“ dál pokračoval v poslouchání a utěšování svých tužeb.
Druhý vydržel jen necelé dvě minuty, ale za to bez pořádného řvaní. „Byl k ničemu,“ pronesl Voldemort a smrtijed, který chlapíka přivedl, sklopil hlavu.
Hodiny již překročily hranice půlnoci a proto Lord- alkoholem již značně znaven, vyhlásil hřeb „večera“. Jak sám pronesl: „Ano hřeb večera, ačkoliv je ráno,“ poté se s uspokojením podíval kolem sebe. Smrtejdi se nuceně zasmáli. Jednomu páru se dokonce povedlo zahrát „smích, až se za břicho popadat“.
Vraťmě se k tématu. Přišel tedy konec oslavy a to nájezd na místní domov důchodců. Lord Voldemort si tohle překavepení schovala neprozradil ho ani majordomovi-Horaciovi. Před budovou, kde se konala oslava/ párty- jak chcete, stáli černí testrálové. Černější, než je mohl spatřit Harry Potter či jiní, kteří viděli smrt. Tihle testrálové byli až děsivě černí. Nasedli na ně a vzali ubohé důchodce útokem. Po příletu k domovu použili kouzla proti hluku a vtrhli ve velkém do budovy. „Tak tenhle jekot je teprve pohádka,“ slastně se zaposlouchal velký Lord Voldemort. Byla to jatka. Krví ,rozstříkanou všude kolem, by se dalo vymalovat na sto domů. Podrobnosti snad ani nejsou třeba. Ty se silnějším žaludkem obracím na ty s větší fantazií.
Těsně nad ránem se sešlost rozešla. Bylo dokonáno.