Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Jednorožčí příběh

10. 8. 2006

Krása a důvěra verus sobeckost a zrada

 ObrazekProběhla těsně kolem něho. Samci se její laškování líbilo. Cválal za ní s ocasem zdviženým. Ona po chvíli zastavila a něžně se třela rohem o jeho roh. Právě zapadlo Slunce, když kobylka začala být nervózní. Po několika hodinách. se lesem ozvalo bolestné zařehtání.

,,Lucy?“

,,Ano?“

,,Chci ti něco ukázat!“

,,A co? „

,,Uvidíš. A..no víš jak to uvidíš, tak ti něco třeba dojde,“ rozpačitě se na ni usmál. Vyšel lesem, za ním Lucy a ještě černý stín, o kterém samozřejmě neměli tušení.

,, Filipe! Sem nemůžeme!“

,,Pojď neboj. Tamhle projdeme.“

Vlezli do tunelu a pečlivě za sebou zavřeli. Šli chodbou až k pastvině.

,,Podívej tamhle pod stromem.“

Spatřili krásný, ale přesto smutný obraz. Nad malým zlatým uzlíčkem, stáli jeho rodiče a smutně řehtali. Samec se jemně třel o klisnu, aby ji trochu uklidnil. Na chvíli zavětřil .To bylo pro Filipa znamení, že je čas k odchodu. Zvedl Lucy. Ve stejnou chvíli se také otočila hlava jednorožce. Hleděli si do očí, jednorožec dokonce přišel blíž a potřásl hlavou. Věřil v jejich nevinnu. Jednorožka se otočila a zaržála na svého druha. V tu chvíli už byli Filip a Luci, plni úžasných dojmů, na začátku tunelu, který barikádovali. 

,,Filipe! Děkuju ti moc. To byla krása.“ Políbila ho na tvář a rozloučila se.

,,Luci?!“

,,Ano?“

,,Nic, jenom dobrou noc. Zítra?“

Přikývla a rozběhla se k domovu.

Odpoledne se znovu sešli na stejném místě u lesa. Filip neměl  pořádný plán co podniknout, ale chtěl hlavně jedno, zavděčit se své milované, chtěl, aby byla jeho, aby  ho milovala.

,,Filipe, půjdeme?“

,,Jo a kam?“

,,No přece na louku.“

,,Luci? Proč? Ne nesmíme tam. Je to jejich území, nikdo tam nesmí.Co kdyby nás někdo viděl, že tam jdeme a pak by je zabil?“

,,Nesmysl, nikdo nás neuvidí a půjdeme tajně!“

,,Ne promiň Luci, nemůžu!“

,,Ale viděl si přece, že jednorožcům nevadilo, že tam jsme?“

,,Protože nám věří. Ale neviděla si co se stalo? Chtějí být sami!“

,,Myslela jsem, že mě miluješ, ale jak vidím tak ne.“

,,Luci! Počkej! Tak pojď,“chytl ji za ruku a vedl k tunelu.

,,Proč tam chceš znovu jít?“

,,Musím vidět tu nádheru! Jinak klidně neusnu, včera jsem ztěží zavřela oči.“

Odvalili kámen, ale dostatečně ho nepřivalili. Tmavý chmurný stín vklouzl za nimi.

„Nádhera!“

„Jdeme už?“

,,Ještě chvíli!“

Poslušně vyčkal, věděl, že je Luci jeho.Věřil, že když sem s ní šel, že ho taky miluje.

Po výstupu z tunelu se s ním jako obvykle rozloučila a šla domů.

Překvapeně za ní hleděl:

,,Luci?“

,,Ano? Snad sis nemyslel, že tě taky miluju! Tebe nikdy! ´´

,,Nééééééé!“  Filip se rozutíkal pryč, utíkal na most odkud skočil do strmé propasti.

Jeho výkřik se nesl zároveň s bolestným zaržáním umírajícího jednorožce, který se svalil vedle své milované jednorožky.

Stín se pak rozplynul.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář