Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Úplňková poezie

9. 8. 2006

ÚPLŇKOVÁ POEZIE

Opět nastal ten den v měsíci,

nastal úkaz, jenž někteří pojmenovávají jako světlici.

Úplněk se opět jednou za měsíc ukázal,

všechny vlkodlaky přilákal.

Ve dne vládne smích a radost,

s podvečerem však přichází starost.

Všichni vědí, co úplněk odhalí -

chlupy, čenich, tlapy a vytí z povzdálí.

Vzdálené vytí zní víc hrůzně

avšak vytí zblízka víc reálně.

Starost nacházející po radosti, se rozvíjí v strach a obavy,

zabedněným domům, oknům zabarikádovaným navzdory.

 

To vytí, vypadajíc tolik podobném vlkům,

vyvolává strach běhající po zádech,

navzdory hořícím ohňům.

Nepomáhá ani osvědčená metoda - výdech, nádech.

Není vak od vlků, nýbrž od horších stvoření -

vlkodlaků a v tom je ten rozdíl,

Rozdíl asi jako v sčítání a dělení:

plus a plus je součet, děleno a děleno podíl.

 

Krvelačné bestie nebo vlkodlaci,

to slovo samo o sobě mrazí.

Na vysokých kopcích, s pohledem na měsíc,

vyjí, nic netušíc.

Netuší, kdo jsou, kdo byli

ani to, jak se stali zlými.

Ráno se probudí s krví na rukou,

s tváří zkroušenou.

Pak paměť na plno pracuje,

jen to v ní všechno šrotuje,

avšak noční činy, jako by smazaly se,

a nikdy vrátit neměly se.

A za měsíc znova. Večer z kůže chlupy, lidskost pryč,

chuť po krvi a v hlavě jediné heslo: „Nič“.

Ráno s něčí krví na šatech, v hlavě prázdno a v očích slzy:

„Proč? Proč mě tak nahoře dusí?“

Z kůže chlupy, z člověka bestie,

co po krve se sápe jak sépie.

 

 

A za měsíc znova. Večer z kůže chlupy, lidskost pryč,

chuť po krvi a v hlavě jediné heslo: „Nič!“

 

Ráno zas jen prázdno, krev na rukou a roztrhaný šat,

kdo podrobnosti by chtěl znát?

V očích slzy, sed bezmocný a otázky: „proč tohle neštěstí?

Za co nesu své prokletí?

Nikdy jsem neloupil, nevraždil, nebyl škrt.

Teď si ale zasloužím jen smrt.

Zač?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář