Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Píseň poustevníka

9. 8. 2006

PÍSEŇ POUSTEVNÍKA

Já poustevníkem se stal,

přírodě jsem život odevzdal.

Vousy po kolena, vlasy po ramena,

nic to pro mě neznamená.

Symbiózu tvořím s přírodou,

stromy, hájky, oborou.

Zvířata si na mě zvykla,

dělím se s nimi o kousky jídla.

Houby mi rostou před nosem,

nemusím lozit porostem.

Jdu-li pěšinou lesní,

vedle mě šumí klestí.

Dává mi tak na vědomí,

že hřib nějaký tam trůní.

Byliny léčivé mi mávají z dálky,

abych je uviděl a svázal do otépky.

Doma si uvařím lektvary,

A díky něm jsem zdráv, stáří navzdory.

Vous můj houstne a šediví,

vlasy mi řídnou a plesniví.

Mě však tento styl života vyhovuje,

příroda mě toleruje.

Co víc si můžu přát?

Nemám sílu víc něco brát.

V zimě zůstane jen jehličí, listy opadnou,

meze a louky sněhem zapadnou.

To pak nastanou kruté časy,

jedinou ochranou před mrazem jsou lesy.

Ale i přesto já přírodě svou duši zaprodal,

a poustevníkem se stal.

Má snad ještě někdo pochybnosti?

Že má já sem patří?

Že snad nevyhovuje mi tenhle styl?

Vyhovuje, kdysi jsem o něm snil.

Nikdo mě od toho neodradí,

nikdo nebude mít to štěstí.

Ani štěstí ani úspěch, aby mě odsud vykázal.

Je to můj život, můj domov - jak jsem vám ukázal.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář