Píseň dvorního šaška
PÍSEŇ DVORNÍHO ŠAŠKA
Já bloudím krajem rozlehlým,
jen já sám, se svými písněmi,
potkávám se s pobledlým,
jeho styl líbí se mi.
Zpívá balady smutné,
s dávkou cynismu a prvky hororu,
já rozloučím se s ním zajisté,
protože vadím mu.
Kraj tento je pořád má cesta
Slunce mi svítí na cestu,
pískám si a tlačí mě vesta,
„Proč, ale?“ hlesnu.
Rozepnu si vestu,
vytáhnu tvrdé desky,
sleduji hrbatou cestu,
a zpívám si česky.
Má cesta tím krajem rozlehlým,
pokračuje stále dál a dál,
i já se teď stávám pobledlým,
jelikož jsem celou cestu hrál.
Když už vyprahlý svalím se ke stromu,
unavený a utahaný,
pořád však s písněmi na jazyku,
i můj jazyk je už zaprášený.
Já však zvednu se a jazyk opráším,
písně si k pochodu připravím,
dál se vydám krajem rozlehlým
a to slunce snad už popravím!
Svítí mi pořád na hlavu mou,
až rolničky žárem cinkají,
chci mít hlavu tvou,
rolničky říkají.
V dálce věž zahlédnu,
snad blud není to jen můj,
k nebi pohlédnu,
dech mi radí: „Stůj!“
Já však neposlechnu
a ženu se dál ke královskému dvoru,
kde čekají snad s náručí otevřenou
a náručí připravenou.
Komentáře
Přehled komentářů
Hody,hody doprovody,
utíkal jsem kolem vody,
zakopl jsem o kámen,
spadl hlavou do ho*en,
hlava hnědá,ruce bílí,
běžím domů,máma kvílí,
dívám se jí do očí,
zvedá na mne obočí,
až se dívat přestanu,
hned na pr*el dostanu!
Velikonoční
(Básník 007, 24. 4. 2009 14:37)