Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Píseň dvorního šaška

9. 8. 2006

PÍSEŇ DVORNÍHO ŠAŠKA

Já bloudím krajem rozlehlým,

jen já sám, se svými písněmi,

potkávám se s pobledlým,

jeho styl líbí se mi.

Zpívá balady smutné,

s dávkou cynismu a prvky hororu,

já rozloučím se s ním zajisté,

protože vadím mu.

Kraj tento je pořád má cesta

Slunce mi svítí na cestu,

pískám si  a tlačí mě vesta,

„Proč, ale?“ hlesnu.

Rozepnu si vestu,

vytáhnu tvrdé desky,

sleduji hrbatou cestu,

a zpívám si česky.

Má cesta tím krajem rozlehlým,

pokračuje stále dál a dál,

i já se teď stávám pobledlým,

jelikož jsem celou cestu hrál.

Když už vyprahlý svalím se ke stromu,

unavený a utahaný,

pořád však s písněmi na jazyku,

i můj jazyk je už zaprášený.

Já však zvednu se a jazyk opráším,

písně si k pochodu připravím,

dál se vydám krajem rozlehlým

a to slunce snad už popravím!

Svítí mi pořád na hlavu mou,

až rolničky žárem cinkají,

chci mít hlavu tvou,

rolničky říkají.

V dálce věž zahlédnu,

snad blud není to jen můj,

k nebi pohlédnu,

dech mi radí: „Stůj!“

Já však neposlechnu

a ženu se dál ke královskému dvoru,

kde čekají snad s náručí otevřenou

a náručí připravenou.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Velikonoční

(Básník 007, 24. 4. 2009 14:37)

Hody,hody doprovody,
utíkal jsem kolem vody,
zakopl jsem o kámen,
spadl hlavou do ho*en,
hlava hnědá,ruce bílí,
běžím domů,máma kvílí,
dívám se jí do očí,
zvedá na mne obočí,
až se dívat přestanu,
hned na pr*el dostanu!