Píseň dvorního šaška 2
PÍSEŇ DVORNÍHO ŠAŠKA 2
Já šaškem tady na hradě se stal,
všem jsem na oslavě hrál,
všichni rádi mě mají
a s otevřenou náručí mě přivítají,
já konečně našel domov můj,
není tady cítit hnůj,
jak tam, odkud pocházím,
radši už pššt, nebo to vše zpřeházím.
Já nebudu již zpívat písně rytířské,
kde probíhají souboje šermířské,
nebudu zpívat o pannách zakletých,
či princích prokletých,
ani o králích lakomých,
měšťanech prohnaných,
už se mi nelíbí ani medvědi zuřiví,
či žebráci chudiví,
já budu navždy zpívat už jen a pouze,
o mé nekonečné touze,
touze konečně splněné,
o mé slávě vzplanuté.
Já zpívat budu o snech tajných,
Ať splněných či nevyslyšených,
„Proč?“ ptáte se jistě,
odvětím: „Protože já se zbavil té plísně,
plísně co ničila mé city a zhasínala naději,
že najdu něco, něco co mám raději,
raději než bývalý domov můj,
kde pořád jen smrděl hnůj.