Jarní poezie
JARO
Jaro je období znovuzrození,
energie srší ze všeho
a i nás dobíjí.
Vkrádá se do těla našeho.
Jaro, ó, zpěv ptáků,
rozkvetlé třešně,
zeleň všude, minimum mraků,
teplo a kdoví, co ještě.
Jaro je blízký cíl studeného období,
tolik očekávaný, každý se na něj těší moc.
Všichni se těší, až se oteplí,
až roztaje sníh a zkrátí se noc.
Až začnou se bystřiny třpytit na slunci,
až ozve se šumění listí na stromech,
až po zimě narodí se malí pulci,
a až stín od slunce rozlije se po domech.
Jaro je meta, konečný úsek paní zimy,
jaro je vrah těch mrznoucích časů,
jaro je začátek teplé klimy,
končící pak dozráváním klasů.
Sněženky jako fanfáry,
co očekávají jaro
a bledule jako doprovodné dámy.
Zima je pryč, už se stalo.
Fanfáry dozní a jaro bude v plném proudu,
ptáci budou zpívat z plných plic,
jaro už nebude pociťovat chloubu.
Chloubu tu, že konečně nás zbavilo zimnic.
Proto pak sněženky a bledule jako věrné dámy,
pošle pod zem, kde za rok dočkají se,
dočkají se opět té velké slávy,
že mohou oznámit: „Jaro, vrátilo se.“
Pak budou měsíce plynout,
pole budou osetá, stromy listím porostlé,
petrklíče budou muset opět zhynout
a jaro pomalu posbírá pocestné.
Když už bude poslední den v máji,
jaro pomalu se vydá na pouť dalekou.
Naposledy zamává v háji
a zmizí s ozvěnou.
Pak nastane léto a zavládne zlatá,
po létě pak setkáme se s podzimem.
Po hnědé se na trůn usadí prokletá
a pak si opět oddychnem.
Jaro přichází...
krása
(myška, 25. 2. 2009 15:12)