Deprese
DEPRESE
Najednou vidíš všechno černě,
úsměv ti zmizí z tváře,
deprese pochoduje s tebou věrně
a ta tam je tvoje krásná záře.
Ačkoliv jsi ještě mlád
a máš před sebou tolik času,
a po zkušenostech jsi měl hlad,
už nenasloucháš vnitřnímu hlasu.
Ztratil jsi chuť do života, i chuť žít,
ztratil jsi úsměv na tváři,
a to jsi mohl ještě tolik věcí mít,
a naději, že i tvá hvězda jednou zazáří.
Proč se to všechno někam podělo?
Proč už najednou nejsi úsměv sám,
kam tvé mládí zmizelo?
Proč už nejsi po ruce nám?
Celého tě pohltila deprese!
Jenže dno si musí každý prohlídnout;
jsi na pokraji sil, srdce třese se
a sem tam si život musíme promítnout.
Nebaví tě vůbec nic,
máš pocit, že tě nikdo nemá rád,
už nechceš nic víc
a právě pak poznáš, kdo je kamarád.
Po pár dnech se rozjasní,
tvé slunce se opět vynese na nebe,
mnoho věcí se vyjasní
a život se směje na tebe.
A pak si uvědomíš všechny své radosti,
stačí jen věřit a mít naději,
odplují všechny zbytečné starosti,
a zase se ti žije snadněji.